Nikaragua: Neklidná země s neklidnou historií

Před návštěvou Nikaraguy je vhodné oprášit nebo doplnit dějepisné znalosti. Ono je obecně dobré mít všeobecný přehled o historii kolonizace a snah o nezávislost středoamerických zemí. Pro cestu do Nikaraguy je ale důležitá i moderní historie. Jestliže v jiných zemích Střední Ameriky se turista o politiku země v podstatě zajímat nemusí, v této krajině s neklidnou zemskou kůrou i politikou to neplatí. Neznat nedávnou historii země znamená neporozumět mnoha současným jevům v Nikaragui.

Stará Leon, mapa z doby kolonizace Nikaraguy

Nikaragua: Nezájem je horší než neznalost

Na každém kroku v Nikaragui turista naráží na jména Sandino a Somoza, sandinovci a somozovci. Jasno nevnese ani jméno Daniela Ortegy. Dá-li se turista s Nikaragujcem do řeči, na politickou situaci určitě přijde řeč. Říct „Neznám“ je stejně nešťastné jako říct „Nezajímám se, je mi to jedno“. Tak alespoň stručné připomenutí základních událostí, které současnou Nikaraguu utvářely.

Obrázky z doby kolonizace

Nikaragua se na politických mapách světa objevila na počátku 16. století. Předkolumbovská indiánská civilizace byla v té době už zdecimována evropskými infekčními nemocemi, otroctvím a deportacemi. Španělé udělali z Nikaraguy svou kolonii. Tehdy byla postavena města Granada a León Viejo. Země se stala součástí generálního kapitanátu Guatemala.

Nezávislost nad Španělskem Nikaragua vyhlásila v roce 1821 a za 17 let se stala nezávislou republikou. Jenže…

Jenže počátkem 19. století obsadila karibské pobřeží Anglie. Postupně získala kontrolu nad celou oblastí. Nastaly další boje za nezávislost. Vlivem rozkolu uvnitř země se Nikaragua dostala do zájmu USA. Což bylo zase „z bláta do louže“.

Managua: Sandinův pomník na vrchu Tiscapa

Sandino: Národní hrdina vzešel z lidu

V takové situaci vstoupila Nikaragua do 20. století. A tu se na scéně dějin objevuje budoucí hrdina země, Augusto César Sandino. (Narodil se v roce 1895 v městečku Niquinohomo na západě země.) Zaktivizoval civilní obyvatelstvo a vedl úspěšné hnutí odporu proti americké námořní okupaci v letech 1927-1932.

Po americkém odchodu Sandino v roce 1933 přistoupil k mírovému jednání s vládou. O rok později však byl byl v prezidentském paláci na vrchu Tiscapa v Managui zavražděn.

K moci se dostala vůdčí osoba národní gardy – Anastasio Somoza García. Byl zakladatelem diktátorské dynastie. Jeho politika byla podporována USA. Země byla silně zkorumpovaná, zcela v moci Somozy a jeho rodiny.

Managua, jeden z památníků revolucionářů

Sandinisté: Marxistická strana podporovaná SSSR

V roce 1963 vznikla z partyzánských skupin v zemi Fronta národního osvobození, která začala používat Sandinovo jméno. Byla to marxistická politická strana.

Jejím členem se stal i sedmnáctiletý Daniel Ortega. Ve 22 letech se stal vůdcem guerillových akcí ve městech. Když ve snaze získat prostředky pro odboj vyloupil banku, byl dopaden a po výkonu trestu vyhošten na Kubu.

Tam našel inspirativní komunistické prostředí. Za podpory a pomoci Kuby a Sovětského svazu začal připravovat revoluci v Nikaragui.

Managua: Národní palác kultury, místo počátku revoluce

Občanská válka sandinistů proti somozovcům

V roce 1979 obsadili sandinisté hlavní město Managuu, v Národním paláci kultury zajali Somozu a vytvořili „vládu národní jednoty“. Začala občanská válka.

Na jedné straně Sandinovská fronta národního osvobození mocně podporovaná SSSR a celým socialistickým blokem;
na druhé straně „contras“, Somozovy jednotky s podporou USA.

„Solidarita československého pracujícího lidu“

Pamětníci z bývalého Československa ještě nezapomněli na 80. léta, kdy každé Televizní noviny začínaly zprávami z Nikaraguy. Sdělovací prostředky chrlily informace o bojích z míst, která nikdo neznal a tehdejší fráze a klišé o „Sandinovské frontě národního osvobození proti diktátorskému Somozově režimu“ by se dnes označily za „brainwashing“.

Tehdejší jednotná odborová organizace ROH vyhlašovala „akce solidarity“ – všichni lidé v zaměstnaneckém poměru si čas od času museli koupit tak zvanou „známku solidarity“, což byla další známka k povinným měsíčním členským odborářským příspěvkům. Částka jim byla jednoduše stržena z platu.Výtěžek z těchto známek byl zasílán sandinovcům.

Ale pozor: Mnozí Nikaragujci si to pamatují a do dneška cítí k „Čechoslovákům“ vděčnost.

„Staronový“ prezident Daniel Ortega

Od roku 1979 do 1990 byla sandinovská marxistická strana jedinou vládní stranou, prezidentem byl (nedemokraticky zvolený) Daniel Ortega.

Po konci studené války v roce 1990 podepsaly obě strany příměří. Vláda Sandinistů skončila po parlamentních volbách v roce 1990.

Bývalý revolucionář a marxista Daniel Ortega na čas ustoupil z nejvyšší pozice. Až roku 2006 vyhrál již demokratické volby, pak další. Počtvrté se stal nikaragujským prezidentem v roce 2016, a to se ziskem 72,5 % odevzdaných hlasů. Za zastupující prezidentku si vybral svou manželku Rosariu Murillovou.

Internetové centrum Sputnik na ostrově Ometepe

„Nevměšovat se“ do záležitostí hostitelské země

To je vysvětlení všech prosovětských a komunistických symbolů, s kterými se turisté do dnešních dní v Nikaragui často setkávají. A to je důvod, proč se o politice v zemi, která prošla občanskou válkou, raději nebavit.

Dotknout se stále zjitřených citů hostitelů je totiž velice snadné.