Kostarika není rájem gurmetů, ale…

Kostarika není mekkou gurmetů. Přesto se cestovatel docela dobře poměje, aniž by to narušilo jeho cestovní rozpočet. Kostarická kuchyně je kuchyní středoamerickou, nemá své „echt“ národní speciality. Jídlo je chutné, prosté, vydatné. Názvy některých pokrmů jsou nepřeložitelné. Není na škodu seznámit se s nimi předem.

Jako v celém světě je i v Kostarice stravování v restauracích dražší, než když si cestovatel kupuje suroviny a jídlo si připravuje sám. Naštěstí jsou potraviny v marketech jenom nepatrně dražší než u nás. Všude je možno platit kartami.

Ve velkých městech mají své filiálky americké řetězce rychlého občerstvení nebo své výrobky nabízejí poměrně četné pizzerie. Jenže turista si „brousí zub“ na něco místního. Co by to v Kostarice mohlo být?

Co to je, když se jídlo jmenuje…

Batido: Mléčný nápoj z čerstvého ovoce, na způsob našich ovocných koktejlů.

Casado: Casado je typ středoamerického jídla bez hranic. Jedná se o běžné lidové menu, které se podává v levných lidových restauracích (sodas). Řekli bychom – takový „teplý obložený talíř“. Konkrétní název mu dá použité maso (kuře, ryba…) Na talíři je kromě masa rozmanitá sestava příloh: rýže, fazole, bramborový salát, smažený zeleninový banán (plantain), bramborové hranolky, trochu syrové zeleniny… Někdy je součástí casada i polévka, jinde k němu přidají nápoj v ceně…

Když cestující projíždí venkovem, často vidí před hospodou denní nabídku, kde je napsáno pouze „Casado + cena + bonus“. Ceny mimo města jsou tak od 2,5 dolaru, ve městech tři až pět dolarů. Casado chutná i konzervativním jedlíkům.

Casado, levné každodenní menu. Někdy je v ceně polévka, ale není to pravidlo.
Casado, levné každodenní menu. Někdy je v ceně polévka, ale není to pravidlo.

Empanadas: Pečené plněné taštičky ne nepodobné ruským pirohům. Náplně jsou různé, asi nejatraktivnější jsou s náplní z mletého ochuceného masa. Ani empanadas nejsou ryze kostarickou specialitou.

Gallo pinto: Barevný, strakatý, ale do češtiny asi nejpřesněji přeloženo jako „kropenatý“ kohout. Je to typické jídlo podávané v celé střední Americe ke snídani, nebo jako dopolední menu. Jedná se o kombinaci rýže, tmavých vařených fazolí a smažených vajec. Když je kuchař „osvícený“, přidá smaženou cibuli a nějaké koření. Jinak je pokrm dost suchý – vejce bývají upražena na troud. K suchému „kohoutu“ se přikusují suché topinky. Gallo pinto je však dobrý ranní základ. V ubytovacích zařízeních typu B&B začíná snídaně miskou nakrájeného ovoce (melouny, papaja). K tomu džus, malá káva – a gallo pinto.

Míchaná vejce (huevo, ale stačí i eggs): Když není k snídani GP, podávají se míchaná vejce. K nim topinka, máslo, džem. Vejce kuchař upraží do tuha a pak zřejmě čeká, dokud nevychladnou. Alespoň takový dojem má Evropan – zvyklý na horká a hebce vláčná míchaná vajíčka dodaná na stůl obratem. Tady si dávají na čas. Porce jsou na české měřítko malé, ale po pár dnech si člověk zvykne.

Olla de carne: Vydatné jídlo „z jednoho hrnce“. Pomalu dušené ragú s hovězím masem, zeleninou, plantainy, kasavou, sladkými bramborami a jinými přísadami.

Smažené lupínky z plantainu, zeleninového banánu.
Smažené lupínky z plantainu, zeleninového banánu.

Plantain: Druh banánu k tepelnému zpracování. Doslova všude jsou nabízeny smažené lupínky z plantainů, podobně jako u nás lupínky bramborové. Smažené, dušené či vařené plantainy se podávají jako příloha nebo jsou součástí pokrmu. Chutnají – no jako smažené, vařené či dušené méně sladké banány. Jak to člověk očekává, takové to je. Jejich konzistence je pevná. V obchodech by mohly zlákat k nákupu. Ale syrové se nedají, opravdu nedají jíst (vyzkoušeno). Poznají se už od pohledu – jejich špička je hranatá.

Tamales: Pro změnu specialita mexická. Jsou to závitky v kukuřičném listu

Soda, nejlevnější lidová restaurace
Soda, nejlevnější lidová restaurace

Když je příjem, musí být výdej

Veřejné toalety jsou v Kostarice vždy na nějak atraktivním místě: vstupy do národních parků, muzea, návštěvnická centra památek. Dále na místech, kde se předpokládá velký pohyb obyvatelstva: autobusová nádraží, nákupní centra. Dost často jsou zdarma. Když jsou zdarma, mohou být v nevábném stavu.

Jestliže se chodí po městech, je to horší. Záchranou jsou restaurace (soda) a jejich „baño“. V takovém případě ale předem obsluhu požádáme a pak zaplatíme, stačí půldolar. Naštěstí je v Kostarice takové horko, že se ta menší potřeba ani pociťuje.

Je třeba mít na paměti, že v Kostarice, stejně jako v celé střední Americe, se použitý toaletní papír nehází do mísy, ale odkládá do koše. Prý mají úzké odpadní trubky.
Můžete si o tom myslet, co chcete, ale: „No arroje el papel en la taza del inodoro“.

Typická svačina skromného cestovatele
Typická svačina skromného cestovatele

Vlastní svačiny vyjdou nejlevněji

Když cestujeme podle vlastního plánu, nebývá obvykle čas stravovat se přes den v restauracích. Praktičtější je nakoupit večer suroviny a udělat si svačinu nebo studený oběd vlastní. Nákup potravin je bezproblémový. Malé obchody mají otevřeno do sedmi, super a hypermarkety do devíti večer. Všude je možno platit kartami, a to i v malých stáncích ve větších tržnicích.

Ceny potravin jsou jen o něco málo vyšší než u nás.  Kdo chce šetřit, může si vybrat z levnějšího sortimentu – také jako u nás. Pokladní doklad z marketu v San José (rok 2016):

  • salám mortadela, balíček asi 200 g – 620 col (22,5 Kč),
  • toustový chleba, standardní balení – 1250 col (45 Kč),
  • nargarin na pečivo asi 200 g kelímek – 485 col (17 Kč),
  • rybky tuňák, konzerva 125 g – 450 col (16 Kč),
  • káva zrnková mletá 250 g – 800 (27,5 Kč),
  • total 3605 col (131 Kč).

Voda v ubytovacích zařízení a z vodovodu na veřejných místech je pitná. Není třeba kupovat balenou, stačí z bezpečných zdrojů doplňovat do vlastních lahví.

Kostarika není Balkán, smlouvání není ve zvyku

Všeobecně tolik „vynášené“ nákupy na venkovních tržnicích mají své nevýhody:

  1. trhovci obvykle nemají zboží označené cenou
  2. a málokdy mluví anglicky.

A i když zákazník mluví španělsky, že je „gringo“ nezapře. Trhovec mu nabídne cenu podle zjevu – jsi gringo, tak plať.

Na druhou stranu – smlouvat o ceny, tak to není zvykem. Nejsme na Balkáně, chceme nakoupit od hrdého Kostaričana… Možná někdo s nákupem na tržišti a se smlouváním má dobré zkušenosti. Ale obecně to doporučit nelze.

V sezoně a navečer se někdy poštěstí velmi levně koupit mango, papáju nebo meloun. A když je k tomu „kousek“ rumu…

„Všechny krásy světa“

Když je jeden v Kostarice, nebude zřejmě hledat chutné a levné pivo. Ani víno není právě to pití, co by chtěl v Kostarice ochutnat. Pro našince je největším zážitkem rum (ron). Po ránu hlt z preventivních zdravotních důvodů (ne víc). Večer si namíchat vlastní kreaci z rozdrceného ovoce, bublinkové vody (nebo nějaké coly) a rumu. Hmm, tak to je tedy něco. Nezapomeň přidat citrus! V běžných marketech je rumů značný výběr – a ve všech cenách. I ty nejlevnější udělají v ovocném drinku své dílo. Nákup a požívání alkoholu je v Kostarice možno od 18 let.

Kouření je v Kostarice zakázáno v restauracích, barech, v hotelech a v ubytovacích zařízeních, dále na všech místech národních parků a v centrech ochrany přírody. Zákaz se bere vážně. Balíček cigaret stojí plus mínus tři dolary.

Osobní spotřeba marihuany není v Kostarice trestná. Ale jen za předpokladu, že u sebe nemáš „víc než malé množství“, přičemž „malé množství“ není nikde exaktně definováno. Prodej marihuany je nelegální a trestně stíhatelný.

Všecny články o zemi

  1. Co poznat v Kostarice
  2. San José: Hlavní město Kostariky
  3. Kostarika: Národní park Manuel Antonio
  4. Kostarika není rájem gurmetů, ale…
  5. Kostarika: Irazu, Cartágo, Orosi a Lankester
  6. Santa Elena: Podivuhodné centrum oblasti Monteverde
  7. Kostarika: Přírodní parky Santa Elena a Monteverde
  8. Opatrnosti v Kostarice není nikdy dost
  9. Kostarika bez cestovky, anebo s cestovní kanceláří?